Rudolf Steiner ve svém Zemědělském kurzu nahlíží na rostlinu jako na „obráceného člověka“ a přirovnává kořenový systém k hlavovému, nervovému a smyslovému systému člověka. Nadzemní části rostliny dává do souvislosti s látkovou výměnou člověka. Proto bychom měli o kmeny stromů a vinné keře pečovat stejně jako o půdu, která obklopuje kořeny rostliny. 

Stromová pasta podle Marie Thunové se nejprve skládá ze stejných dílů hovězího trusu a jílu, které se smíchají se syrovátkou. 

Hnojení stromů neprobíhá jako u bylinných rostlin přes půdní humus, ale přes kůru. Pod kůrou se nachází kambium, kam plodné dřevo vhání své kořínky a čerpá z něj živiny a vyživující síly pro tvorbu plodů.

Aby kambium posílila přes kůru, vyvinula Maria Thunová stromovou pastu.

Po trojím použití lze při tvorbě kambia dosáhnout omlazení. V oblasti kořenů se o rozvoj půdních organismů pečuje zralým kompostem, nikoli však silnými dávkami hnojiv. To platí nejen pro lesní stromy, ale zejména pro ovocné stromy a keře. 

Stromovou pastu lze mezi podzimem a jarem použít několikrát. Na podzim, když opadá listí, k posílení kmene a větví. Po řezu k uzavření ran po řezu, a tím k ochraně před možnými chorobami. Na jaře před rašením k ochraně rostlin před houbovými chorobami, kterým nahrává stoupající teplota.

Stromovou pastu můžeme dešťovou vodou, syrovátkou nebo přesličkovým preparátem zředit natolik, aby se dala snadno natírat štětcem nebo širokou štětkou. Kůra se nejprve okartáčuje. Poté se stromová pasta štětcem natře jako klihová barva na celý kmen. Tenčí větve lze stromovou pastou i postříkat. K tomu se zředí vodou a dobře přefiltruje tak, aby se dala stříkat.

Stromovou pastu je třeba přendat do kameninové nádoby a skladovat na tmavém, chladném místě. Nevadí, když na povrchu trochu zplesniví. Plíseň lze před dalším použitím zhruba sebrat a stromovou pastu zředit dostatečným množstvím dynamizovaného preparátu z přesličky rolní.

Na studené zimní dny se doporučuje také dynamizovaný kozlíkový preparát přimíchat.